Vánoční naladění na 1. stupni

O čase adventním by se lidé měli nejenom vánočně naladit a připravit se na svátky vánoční, ale konec kalendářního roku nás všechny nabádá k jakémusi zklidnění, pozastavení, zvolnění životního tempa. Ve školách je živo po celý rok, avšak právě v této době jsme za to rádi a s díky očekáváme milá předvánoční setkávání s paní Zachovalovou, která již tradičně navštěvuje naše žáky na 1. stupni a vždy nás dokáže potěšit a příjemně naladit. Pokaždé jinak, ale pokaždé zajímavě, netradičně a poutavě dokáže vtáhnout děti do tajů přinášejících poselství Vánoc. Pro každou třídu má v záloze příběh, hru i činnost tak, aby zaujala žáčky různých věkových kategorií, kteří rádi přiloží ruku ke společnému dílu a zúčastní se nenásilně organizovaných aktivit i vyrábění.
Prvňáci a druháci si povídali o slovech, která se týkají adventu, o přípravách na Vánoce, zvycích a tradicích. Nechybělo povídání o významných osobách. Na závěr si každý vyrobil svůj adventní svícen z papíru.

Třeťáci tentokrát propojili větvičky jehličnanů, uspořádané do symbolického kruhu – věnce. Povídali si o barvách svící a názvech adventních nedělí, přičemž se tentokrát seznámili s adventními svatými a dozvěděli se zase něco nového o Barboře, Mikuláši a Lucii.

Nejstarší děti na 1. stupni si nejdříve na projektoru vybíraly čísla, pod kterými se vždy objevil obrázek, určovaly, co je na obrázku. Byly tam 4 svíce, které symbolizují pokoj, víru, lásku a naději. Pak jsme si povídali o adventu, o tom, odkud se vozí betlémské světlo, o narození Ježíše Krista. Pak na papírovou mašličku děti psaly, která slova si vybaví pod pojmem Vánoce. Na závěr vyráběly malý svícen z papíru a vložily do něj čajovou svíčku.

A tak už nám zbývá jenom prožít překrásný měsíc prosinec, který má vždy svoje neopakovatelné kouzlo. Ve známé písni Prosinec vrabec prosí: „Mějte lásku v duších.“ My všichni vám ji ze srdce přejeme, a to nejenom o svátcích vánočních.

Žáci 1. – 5. ročníku ZŠ Salmova Blansko se svými pedagogy

Příběh o čtyřech svíčkách

Hořely čtyři svíčky na adventním věnci.

Tak tiše, že bylo slyšet, jak svíčky začaly hovořit. První svíčka vzdychla a řekla: „Jmenuji se POKOJ. Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují.“ Její světélko bylo čím dál menší, a docela zhaslo.

Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: „Jmenuji se VÍRA. Jsem ale zbytečná, lidstvo nechce nic o Bohu vědět. Nemá tedy cenu, abych svítila.“ Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla.

Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka: „Jmenuji se LÁSKA. Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe a nikoho dalšího, koho by mohli mít rádi.“
A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo.

Vtom vešlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo: „Vy musíte přece svítit, a ne být zhaslé!“ A skoro začalo plakat. Konečně se ke slovu přihlásila i čtvrtá svíčka: „Neboj se! Dokud já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit. Jmenuji se NADĚJE.“