|
V předvánočním čase se mi dostala do rukou knížka Marie Doležalové a
Michaely Záleské s názvem Dopisy Ježíškovi. Knihu si autorky vysnily.
Napadlo je oslovit spisovatele i spisovatelky, herce a herečky, zpěváky
a zpěvačky, režiséry a scénáristy, ilustrátory, blogerky, komiky,
dokonce i husitskou farářku a požádat je, zda by napsali DOPIS
JEŽÍŠKOVI. Měly docela obavy, zda je „dospěláci“ neodmítnou. A
představte si, neodmítl nikdo z oslovených. A vznikla kniha, o které
Marie Doležalová napsala: „Číst tuhle knihu je jako jít s autory dopisů
Ježíškovi do kavárny a tam si povídat o Vánocích. Je to nejlepší způsob,
jak pocítit kouzlo Vánoc.“
Když jsem si v předvánočních hodinách literatury vyprávěla s žáky 8.
a 9. ročníku o Vánocích u nich doma, o vánočních zvycích, vzpomínkách,
přišla řeč i na dopisy Ježíškovi. A tak mne napadalo, co kdybychom
zkusili také oslovit dospěláky, učitele, rodiče a prarodiče s podobnou
prosbou. A povedlo se!
Velmi si vážím ochoty a spolupráce všech dospělých, kteří si dokázali
v předvánočním shonu najít chvilku, zastavili se, zasnili a napsali
DOPIS JEŽÍŠKOVI. Děkuji. Byla jsem nesmírně překvapená. Najednou se mi v
rukou objevilo skoro padesát dopisů, od maminek a tatínků, od babiček i
dědečků, od kolegyň učitelek i kolegů učitelů. Měla jsem možnost díky
textům vstoupit do jejich soukromí, ponořit se do jejich vzpomínek,
poznat jejich přání, poodhalit jejich touhy, obejmout v myšlenkách
jejich blízké. Z dopisů na mne dýchlo, tak jako na Marii D.,
neuvěřitelné kouzlo. Ráda bych se s vámi o ně podělila J. Svým žákyním a
žákům jsem mnohé dopisy již přečetla. Nyní si je můžete přečíst i vy
ostatní.
Vlasta Plchová
|
.png)
