Dne 26. a 27. listopadu se uskutečnila dílna na Slovensku. Plánovali jsme ji dlouho dopředu. Poté co se rozběhl náš projekt a my jsme se seznámili přes etwinning s dětmi ze Slovenska a z Norska, dohodli jsme se, že budeme část projektu tvořit na společné dílně. Měli jsme si připravit povídky, které rádi poslouchají malé děti a také by tyto povídky měly prezentovat náš kraj. Vybrali jsme si pověst o Macoše. protože tato povídka skutečně symbolizuje naši krajinu a přírodní krásy, které se k ní vážou. A protože naše povídky se budou číst až v Norsku, a také čekáme, že nás děti z této země navštíví, dali jsme si záležet na výběru. Dnes už se naše dílna pomalu chýlí ke konci. A my jsme si odnesli velmi silné zážitky, které v našich vzpomínkách zůstanou na celý život. Není to až tak dávno, když naše země tvořily jeden stát. Ale dnes s určitostí víme, že hranice nic nezměnily ve vztazích mezi lidmi. Pořád jsou to naši nejbližší sousedé, kteří nás přivítali s takovou přívětivostí a pohostinností, což se dá jen těžko vyjádřit slovy. Náš program byl bohatý jak pracovně tak i kulturně. Děti zvládly ilustraci první povídky. Překlad se nám podařil, jen je třeba ještě dopilovat chyby a také se z nich poučit. Práce to nebyla snadná. Zábavný večer proběhl v kulturním domě, kde nám hrála slovenská skupina Vega. Kromě mezinárodních soutěží, tance a zázračné tomboly, ve které vyhrál každý, nechybělo bohaté občerstvení. Noc děti strávily v rodinách se svými kamarády. Všichni se cítili jako členové rodiny a vytvořit takové prostředí sebou nese hodně starostí ze strany hostitelských rodin. Nechybělo ani setkání s vedením školy a paní starostkou. Obec je tomuto projektu nakloněna a právě obec se finančně podílela na zajištění této akce. Kromě toho děti dostaly plno dárků od místních a okolních sponzorů v podobě praktických dárků a dobrot. Dárky jim dlouho budou připomínat tuto dílnu. A dojmy našich dětí? Čtěte dál.
Na Slovensko jsme přijeli vlakem asi tak kolem pul desáté. Na zastávce už na nás čekala slovenská paní učitelka se svými dvěma žáky, aby nás mohli odvést do školy a představit nám dalším žákům, zapojených do mezinárodního projektu Etwinning, U vchodu do školy na nás čekaly ostatní děti, které nám mávaly a podávaly ruce na uvítanou. Šli jsme se představit paní ředitelce a udělali pár fotografií.Nakonec jsme došli do informačního centra, kde jsme jako dárek dostali trička Etwinning se svými jmenovkami. Slováci se nám představili, řekli něco o své škole a o tom, kdo se jak podílí na projektu. Stejně tak jsme se představili my a Omar s Radkem řekli něco o naší třídě. Začali jsem pracovat na projektu. Bylo to náročně, ale díky obědu, který jsme zde měli a neustálému občerstvení, jsme to zvládli. Pak si nás naši slovenští kamarádi odvedli do svých domů, abychom se navečeřeli a upravili, protože jsme měli přijít do kulturního domu ,kde pro nás Slováci měli připravený program.V kulturním domě hrála kapela a občerstvení zde bylo také. Hráli jsme zde několik zajímavých her, jak českých tak slovenských a mezitím nám paní učitelky rozdaly lístky do tomboly s mnoha zajímavými cenami. Po tombole kapela odešla a už tu byl Dj v podobě pana učitele.Tancovalo se velmi dlouho. Asi okolo 10 hodiny už jsme se odebírali domů ke svým kamarádům. Ráno jsme měli být v 8 hodin ve škole, kde jsme pokračovali na projektu. Kuba s Honzou ještě dolaďovali poslední detaily naší práce a já ještě malovala obrázek k naší povídce. Bylo to únavné, ale s výsledkem jsem spokojeni.
Nikola Farkašová, Jan Mynář, Jakub Kovář
Já si myslím, že to byla povedená akce. Hlavně ten kulturní program byl velice pěkný a i ceny mi přišly hodnotné. Bylo spoustu legrace a je vidět, že si s tím dali organizátoři velký kus práce. Potěšily mne i hry na počítačích, takže to pořád nebyla jen dřina. No škoda, že to nebylo o pár dnů delší. A k pobytu: No tohohle jsem se prvně docela bál - abych nikde neotravoval. Ale pak jsem s Honzem šel k Matúšovi a dlouho jsem se takhle nezasmál. Nevím co bych ještě psal...Poznal jsem tu hodně kamarádů a myslím, že jediné co by šlo vytknout je, že to nebylo delší, protože jedna diskotéka na seznámení je málo. Doufám, že se to i v druhém pololetí zopakuje, ne jenom oni jednou k nám, ale třeba ještě společně na výlet atd.... THE END
Dalibor
Tato akce byla super. Když jsme přijeli, seznámili jsme se s vedením školy a pak jsme se asi dvacetkrát fotili. Potom nás zavedli za ostatními. Tam jsme se ze všemi seznámili a předali si dárky. Chvilku jsme si dělali co jsme chtěli. A pak se šlo pracovat. Někteří malovali a někteří překládali. Já sem překládala. Dostali jsme oběd a znovu šli pracovat. Asi ve čtyři jsme se šli ubytovat a dostali jsme jídlo. Já jsem bydlela s Marťou u Gabiky. V šest jsme jeli do kulturního domu, kde se konala diskotéka a byl tam program. Chvilku jsme tam pobyli a pak jsme šli domů a spát. Ubytování bylo úplně suprový. Ráno jsme dostali dokonce svačinu. THE END
Jana
Já myslím, že tato akce se velmi povedla. Ubytování se mi velmi líbilo.Připravený program v kulturním domě mně přišel velice zajímavý a připravené ceny byly poměrně hodnotné. Nejdůležitější ze všeho byla legrace.Taky mě potěšilo, že jsme mohli o přestávkách hrát Counter strike! Já jsem ho hrál sice poprvé, ale myslím si, že to bylo super. Možná, že jsme mohli dostat na překládání lehčí příběh. Řekl bych, že jsme tu mohli být delší dobu. Cestou vlakem jsem si sice moc nesedl, takže jsem přijel už unavený.Měl jsem se dobře. Jinak souhlasím s ostatníma.
Petr
Náš výlet na Slovensko začal u většiny z nás nepříjemným, brzkým vstáváním.V 7 hodin jsme museli být nastoupeni na vlakové zastávce Blansko. Kromě některých výjimek jsme dorazili včas. Cesta na Slovensko zahrnovala několik napínavých přestupů, které jsme ovšem zvládli na jedničku s hvězdičkou. Když jsme nastoupili do školy všichni si nás prohlíželi jako vetřelce z ciziny. Následovalo bohužel povinné fotografování. Seznámili jsme se s paní ředitelkou a velmi sympatickým panem školníkem. Naši slovenští friends nás srdečně přivítali a následně nám předali malý dárek-etwinning trička. My jsme jim pozornost oplatili vlastnoručně vyrobenými kalendáři. Po představení všech členů týmů, nám nic nebránilo s realizací projektu. Malíři a překladatelé bravurně spolupracovali. Do 16 hodin jsme tvrdě makali a práci nám zpestřovaly pamlsky všeho druhu. Potom nás slovenský chalan či dievča odvedli ke svým rodinám.Tam jsme se asi dvě hodiny věnovali relaxaci a pak jsme se plní energie dostavili do kulturního domu. Zde nás čekal pestrý program.Tombola, diskotéka, soutěže.Všichni jsme se skvěle bavili.Kolem 22 hodiny, psychicky i fyzicky vysíleni, jsme se navrátili ke svým přiděleným rodinám a dali jsme se na kuťe.Ráno plni očekávání jsme se dostavili opět do školy. Dokončili projekty i přes protesty některých účinkujících a k radosti učitelů jsme byli hotoví.S uslzenýma očima a mokrými kapesníky jsme se vydali na cestu domů.Tento výměnný pobyt byl opravdu dobrý. Skvěle zorganizovaná akce.
Všechno začínalo už v 6hodin ráno, když jsme se probudili a vyrazili směrem k vlakové zastávce. Vlak nám neujel a vypadalo to, že vše proběhne dle plánu. Po několika dalších přestupech jsme se dostali na Slovensko a po pár dalších minutách jsme zastavovali na poslední zastávce. Už na nádraží na nás čekalo přivítání v sestavě: paní učitelka a několik dalších žáků. Společně jsme vyrazili směrem ke škole, kde jsme se přivítali se zbytkem účastníků programu etwinning. Poté následovalo oficiální přivítání a obě mezinárodní skupiny se vzájemně představily. Abychom se lépe poznali, jednotliví žáci pověděli něco o sobě, místě kde žijí a co budou v projektu konkrétně dělat. Pro nás „českou skupinu“ byly připraveny malé dárečky v podobě triček s logem společnosti etwinning. Poté nám nezbylo nic jiného, než se pustit do práce a překladu našich prací. Po skončení překladu atd., jsme se vydali do našich nových domovů s našimi kamarády, ke kterým jsme byli přiděleni. Měli jsme asi dvě hodiny volno pro sebe a potom jsme se odebrali na společný kultůrní program. Bylo připraveno pohoštění, hrála živá hudba a tancovalo se. Konec byl okolo 10 večer a šli jsme do našich nových rodin spát. Druhý den jsme dokončili svoje práce a spokojeně jsme se vrátili zpět do Čech.
Radek Červený, Lukáš Soldán, Tarig Hussein, Julie Čermáková
Mě se dílna moc líbila, protože jsem se seznámil s novými lidmi, užil si srandy a něco se i naučil. Ubytování a strava byly dobré, hostitelé velice milí. Určitě mi to přinese hodně užitečného a těším se , až Slováci přijedou k nám do ČR.
Zdenek
Mě se pobyt velmi líbil. V pondělí 26.11.2007 už několik nedočkavců čekalo na zastávce dříve. Vlak přijel v sedm hodin. Cesta se zdála krátká ale opak byl pravdou. Těsně před půl desátou jsme už byli v Zohoru. Čekali na nás dva žáci místní školy, kteří nás zavedli do školy. Poté jsme se seznámily s našimi spolupracovníky. Představily jsme se a odebraly se na oběd do místní jídelny. V průběhu jsme hrály různé hry na počítači. A začala práce překládání a malování ilustrací. Náš slovenský kamarád nás zavedl domů a staral se o nás. Poté následoval program v kulturním domě. Tancovalo se, zpívalo a soutěžilo. K desáté hodině jsme se odebraly spát, někteří si ovšem povídali až do brzkých ranních hodin…. Ráno jsme vstali do zimy, bylo nasněženo, ale v průběhu dne se sníh rozpustil. Následovalo dokončení povídek. Pobyt se mi velmi líbil, byla zábava a možná jsme trochu porozuměli našim sousedům.
Stanislav Šír