V 7:36 jsme vyrazili z Blanska do Krásenka. Pravda, autobus
měl dle jízdního řádu jet ze zastávky č. 7 a 8 zároveň, což se také dalo chápat
ve stylu Harryho Pottera jako třeba sedm a půl, ale vyklubala se z toho devítka.
Rovněž pan řidič by stál za zmínku – ostatní cestující začínali být značně
nervózní, neboť autobus získával zpoždění, jelikož pan řidič nebyl schopen vydat
potřebné jízdenky. Nakonec jsme všichni zdárně dorazili na místo určení.
Přivítání na Rychtě bylo dlouhé, ale srdečné, poučné a nezbytné – co je a není
dovoleno, co je vše v budově a jak to používat. Žákům bylo oznámeno, že každý
den bude mít jeden pokoj službu. Povinností služby bude ranní budíček, dělat
spojku mezi žáky a učiteli, zodpovídat za včasné nástupy spolužáků na aktivity a
provádět hodnocení dne. Dopoledne jsme se dozvídali informace o třídění odpadu,
neboť tuto činnost budeme muset celý týden provádět (a snad většina i celý
život). Odpoledne jsme poznávali historii Rychty, obce Krásenka a okolí.
Pracovali jsme s mapami, seznamovali jsme se s obcemi v blízkém okolí (i s těmi
zaniklými) a jinými zajímavostmi. Podvečer jsme strávili v přírodovědném koutku
– chovají tu dva osmáky, chameleona, gekončíka, pakobylky, šváby, mnohonožky,
potemníky (moučné červy) a rybičky. Téměř všichni našli odvahu vzít výše
zmiňované živočichy do ruky, čímž možná někteří z nás získali lepší vztah i k
méně oblíbeným živočichům. Večer jsme hráli hry, řešili rozuzlení zapeklitého
detektivního příběhu a nejvytrvalejší z nás dostali zaslouženou sladkou odměnu.
Kdopak to asi byl?
Nejlepší aktivita dne dle hodnocení pokoje č. 1 (Kvíčalí pokoj – Lucka D.,
Martina F., Monika O., Klára V. a Markéta V.) byla zvířata a mazlení se s nimi.
Náš volný čas byl zábavný. Ale ty dlouhé a poučné hodiny nebyly moc fajn,
protože jsme se nemohli dlouho soustředit, potřebovali bychom více přestávek.
Spát tady bylo nezvyklé. Jídlo včetně obědu bylo až překvapivě chutné. I paní
kuchařka je milá.
Originální budíček služby z pokoje č. 2 (U veverky – Filip
M., Ondra F., Tomáš P. a Igor N.) – houkačka - nás vzbudil do mrazivého rána,
ale aspoň nepršelo. Čekal nás náročný a vyjímečný program – celodenní výlet do
Rudice. V 8:20 jsme vyrazili vybaveni proti zimě, dešti, hladu a žízni a
obtěžkáni dalekohledy od Rychty ke Kojálu na autobus. Cílem naší výpravy bylo
geologické zkoumání okolí Rudice. Nejprve jsme zašli do pískovcového lomu, kde
jsme hledali zkameněliny, geody a různé kameny. Potom jsme zašli do „kolíbek“,
kde jsme mohli zkusit vylézt do „komína“. Po tomto výstupu jsme šli do „hospody“
– jeskynní místnosti. Kdo měl odvahu, netrpěl klaustrofobií či hysterií a byl
vhodně vybaven, mohl slézt asi 30 m dolů do Rudického propadání. Měli jsme
nasazené „čelovky“ a prolézali jsme úzkou, kluzkou a strmou cestou dolů. Abychom
sestup úspěšně zvládli, museli jsme si vzájemně pomáhat – kam dát ruku, nohu,
kudy se protáhnout… Za odměnu jsme mohli vidět vodopád a jezírko. Někteří z nás
byli překvapení svou vlastní odvahou. Unavení, špinaví, ale plní prožitků, jsme
se vrátili zpět na naši základnu na opožděný oběd. To nám vytrávilo a chutnalo!
Večer jsme hráli různé hry.
Tento den jsme zahájili programem o Fair Trade a o Bio
potravinách. Pojem Fair Trade lze přeložit jako spravedlivý obchod, což znamená,
že zemědělec není ošizen o peníze a dostane spravedlivý podíl na zisku. Fair
Trade s spojuje s Bio produkty. Jsou to chemicky neošetřené, geneticky
neupravované a tudíž zdravější potraviny. Překvapilo nás, že něco jako Fair
Trade vůbec existuje. U Bio potravin nás překvapilo, že se do pěstovaných
rostlin dají „dodat geny“.
Poté jsme se zabývali globálními problémy lidstva. Mezi největší problémy patří
dětské plenky, protože se těžko likvidují. Četli jsme příběhy dětí z cizích zemí
a hráli jsme na pozdravy. Po vydatném obědě a poledním klidu jsme se učili péct
chleba a zdobit textilní tašky. Vyučený pekař Jirka nám vyprávěl o různých
druzích obilovin, mouky a jejich využití. Překvapilo nás, že naše republika je
největším pěstitelem máku na světě a že u nás tak oblíbené makové buchty a
záviny jinde ve světě neznají a pokud bychom snědli makovou buchtu v USA, mohli
bychom mít problémy pro užívání opiátů. Vlastníma rukama jsme připravili kvásek,
uhnětli těsto a vymodelovali vlastní chléb. Pečení chleba se nám zdařilo a chléb
nám všem chutnal. Tašky se nám také dařily skvěle. Nejprve jsme si vybrali nebo
zhotovili vhodnou šablonu a poté jsme pomocí houbičky nanášeli barvu přes
šablonu na látkové tašky. Přitom jsme si obarvili i prsty, takže jsme se museli
často chodit umývat. Tašky vypadají moc pěkně, ale musí se prát jen na 40°C,
jinak se z nich barva vypere. Po těchto aktivitách jsme měli osobní volno, každý
dělal, co ho baví. Tento den byl super!!!
Hodnocení provedlo osazenstvo pokoje č. 3
(U trpaslíka – Jana S., Eliška J., Zuzka N., Lenka K., Helča P. a Bára S.)
Dnes jsme měli celý den službu, tak jsme vstávali už před
sedmou, abychom stihli všechny včas vzbudit (i naše učitelky). Po zdravé snídani
se všichni přesunuli do sálu, kde nás čekala přednáška o meteorologii, která
byla celkem fajn. Poté následovala simulační hra. Při hře starostka obce
Drozdova pozvala veřejnost na zasedání obecního zastupitelstva. Předmětem
jednání byla výstavba obchvatu města. Každý z nás měl určenou roli některého
občana a snažil se ovlivnit výsledek jednání ve svůj prospěch. Konečným řešením
byl kompromis – místo obchvatu zbudovat tunel. Po moc dobrém obědě jsme se
rozdělili do dvou skupin. První skupina měla přednášku o technice projektování
ekodomu a druhá skupina o vnitřním vybavení a jeho designu. Jakmile skončily
přednášky, začala úmorná práce v menších skupinách na tvorbě vlastního projektu
ekodomu. Pracovat jsme museli do večerních hodin, neboť zítra nás čeká
prezentace a obhajoba našeho výtvoru.
Hodnocení dne provedli chlapci z pokoje č. 5
(U Barbuchy –Peter V., Martin Š., Honza M., Dominik B., Jakub R. a Ondra P.)
Den začal jako obvykle budíčkem a snídaní, ale kromě toho
jsme se museli sbalit a uklidit po sobě. Poté jsme pokračovali jako obvykle
programem „Dobré ráno na Rychtě“. Při soutěži „Riskuj“ jsme si zopakovali
nejdůležitější poznatky, které jsme se tady za dobu pobytu naučili. Pak jsme
dostali trochu času na dokončení ekodomu. Problém byl v tom, že někteří experti
si vzali pastelky do pokoje a tudíž ostatní nemohli řádně pracovat. Potom začala
každá skupina prezentovat svůj ekodům. Porota ocenila různé inovační prvky,
například použití vody po sprchování ke splachování na WC, pěstování králíků,
pěstování trávy na střeše, vytápění podlahy domu solárními panely, ale rovněž
dbala na naši důslednost – např. dům nemá okapy, není kde skladovat dřevo na
topení, kotel je v podkroví – horká voda nebude proudit dolů. Po prezentaci
každý dostal 2 žetony, jimiž mohl ocenit nejhezčí ekodomy a je třeba podotknout,
že rozhodování bylo opravdu těžké. Tvorba ekodomů a diskuse ohledně nich se nám
líbila, protože jsme se dozvěděli, jak lze ekologicky bydlet. Po obědě jsme
nakoupili poslední dárky, rozloučili se se zvířaty a odešli na autobus, který
byl zpočátku téměř prázdný, ale v Jedovnicích přistoupilo tolik studentů, takže
jsme se mačkali jak sardinky, což nám pochopitelně vadilo. Na druhé straně po
nás pan řidič tentokrát nechtěl peníze za zavazadla, tudíž nás cesta zpět stála
polovinu, což lze považovat za jistou kompenzaci nepohodlného cestování. Kdyby
škola zajistila zvláštní autobus, určitě bychom za cestu zaplatili několikrát
více, což by nám asi vadilo podstatněji.
Hodnocení provedli chlapci z pokoje č. 6
(Ve vrbičkách – Tomáš B., Šimon S. a Martin T.)