|
|
Když jsme jeli na výlet
Jako každý rok i letos jeli žáci školy ZŠ a MŠ Samova 17 na poznávací výlet. Prohlédli si vodní elektrárnu Dalešice spolu a jadernou elektrárnou Dukovany. Plánovaný odjezd byl přesně v osm hodin, a proto se žáci začali shromažďovat už deset minut před odjezdem.Autobus přijel včas. Žáci se s chutí vrhly dovnitř autobusu, aby si vybrali svá oblíbená místa. Pak se jen provedli minimální změny zasedacího pořádku a vyjelo se. V autobuse panovala velmi dobrá nálada. Po delší době v autobuse už se začali někteří žáci trochu nudit, ale buď se zabavili hrou šachů, poslechem hudby nebo vtipnými narážkami: "Proč jede dozadu? Vždyť máme jet dopředu. Blažku, řekni mu, ať tak hodí 120. Hele už tam dal dvojku, no už bere tři kamióny za sebou." A spousty dalších. Cesta probíhala v pohodě, jen při vjezdu do Brna, to bylo asi půl deváté, jsme se dostali do menší kolony a žáci si nemohly nechat ujít příležitost, k dalšímu komentování: "Tak a jsme v zácpě a už dál nepojedeme. I traktor by byl rychlejší." Brno jsme projeli bez dalšího zdržení a pokračovali dál v naší cestě. Před devátou hodinou už jsme se dostali na dálnici směr Praha. Cestou byla mlha a přesto nám svítilo sluníčko do očí. Pak už dostali někteří hlad a v tom jsem zaslechla další připomínku: "Pášo máš zápisníček?" A na to se zezadu ozvalo " Na co, hlavní je svačina." Už o tři čtvrtě na deset jsme uviděli Dukovany. Však nezastavili jsme a jeli pro žáky neznámo kam. Jezdili jsme asi 10 minut různými serpentinami dokola, nahoru pak zase dolů. Nakonec nám řekli, že jako první si prohlédneme vodní elektrárnu Dalešice, která byla na opačné straně silnice. "Tam je vidět, že tam není nic vidět, " takové byly první reakce žáků. Pak si nás přišla vyzvednout paní průvodkyně. Při první zastávce nám ukázali turbínu, která vážila 80 tun. Žáci strnuli úžasem a jen dodali: " To by byl suvenýr." Dále jsme zhlédli film o této vodní elektrárně. Ukázali nám zmenšenou stavbu elektrárny a vysvětlili nám její funkci a význam provozu. Dále nám ukázali část strojovny, kde jsme viděli přímo jednu turbínu v provozu. "Kurňa, to hučí jako parník." Vážně to byl velký rachot. Sice jsem parníkem ještě nejela, ale tohle byl určitě mnohem větší hukot. Celá prohlídka Dalešic trvala asi hodinu. Jen jsme si odskočili na toalety a vyrazili do "jaderných Dukovan". Hned po příjezdu nás zavedli do informačního centra, řekli ať si odložíme bundy a usadili nás na dva po sobě jdoucí filmy. První film vyprávěl o vzniku planety a jejím funkčnosti. Také nám při něm vysvětlili výrobu elektrického proudu. Film měl název ENERGIE. Druhý film byl už přímo o historii a produkci Dukovan. Pak jsme mohli klást otázky. Největší starost nám dělal sklad radioaktivních látek a však na tuhle otázku oni byli již připraveni a s klidem nám vysvětlili, že ho zakovávají pod zem a dodali, že tato elektrárna neškodí životnímu prostředí a dokázali nám to chráněnou přírodní rezervací nedaleko Dukovan. Pak nás zavedli k mini stavbě Dukovan a ukázkově nám vysvětlili postup pří výrobě. Ale i přes nádherné ukázky všech částí budovy se žákům bezpochyby nejvíce zalíbila Osvětlující komora, ve které zářila bílá barva jak na oblečení, ale třeba i zuby žáků. Tuto prohlídku jsme zkrátili, protože jsme potřebovali vyjet včas. Takže už v jednu hodinu odpoledne jsme vyjeli zase zpátky domů. Po poradě s průvodci a naším řidičem jsem usoudili, že bude lepší se vyhnout Brnu a vzít to přes Ivančice. V autobuse si už pak jen žáci navzájem povídali pro ně samotné největší zážitky. Domů jsme bez problémů dojeli okolo půl třetí. Pak se celé "stádo" od školy vydalo zase pěkně domů vše povyprávět svým rodinám.
|
|
 |
|
